Snesl jsem z půdy krabici s vláčky a chci se k tomu vrátit…

Mnoho z nás se v dětství setkalo s železničními modely různých velikostí. Někteří stavěli vláčkodráhy na koberci, jiní měli stabilnější kolejiště. Tak či tak, vláčky šly s přibývajícím věkem do pozadí, až jsme je uložili do sklepa, na půdu a na jiná zapomenutá místa. Po několika letech jsme při úklidu nebo hledání něčeho úplně jiného objevili onu krabici a s nostalgickou slzou v oku se rozhodli, že vláčky znovu zprovozníme. Já jsem prošel něčím podobným a udělal jsem několik chyb, které mě zbytečně zbrzdily. Proto mě napadlo napsat tento článek, ale neberte jej jako dogma!! Je to jen souhrn mých dosavadních poznatků a zkušeností. Pokročilejším nic nového nepřinese, ale pokud jedinému začátečníkovi pomůže, budu jej považovat za úspěšný. Než se budeme zabývat jednotlivými problémy, pouvažujte nad následujícími body.

1.      Rozmyslete si, co vlastně chcete. Někomu stačí občas vytáhnout kolejiště, chvilku si pojezdit u kafe,            občas vyměnit soupravu a hotovo. Jiný chce mít kolejiště na stálém místě, rozsáhlejší a s reálným              námětem provozu.

2.      Poučte se z chyb druhých. Pokud budete tvrdohlaví, bude Vás to stát mnohem víc peněz, nervů a                energie. Máte to zapotřebí?

3.      Zůstaňte nohama na zemi. Objektivně zvažte svoje možnosti a schopnosti. Ty pak snižte o dalších              30%.

4.      Nasávejte informace. Není nic horšího, než vybalit věci z půdy po xx letech a hned se pustit bez                  rozmyslu do stavby. Možná jste se do toho nadchli, ale nejpozději do pár týdnů budete své zbrklosti          hodně litovat. Pokud musíte nutně něco hned stavět, vezměte kus např. styroduru a postavte si                zkušební dioráma, maximálně zkušební okruh na projetí mašinek. To využijte na seznámení                      s modelářskými technikami – práce s kolejivem, zatravňování, apod.

5.      Než založíte nové téma na diskuze.modely.biz, přesvědčte se, jestli je to nutné. Na 95% otázek bylo          již odpovězeno, tak hledejte a věřte, že při takovém hledání narazíte na přehršel informací, které se          Vám budou moc hodit.

6.      První výtvory by (až na zářné výjimky) neměly končit na kolejišti, ale v popelnici. Mluvím o prvních              pokusech o skály, o prvních umotaných stromečcích apod. Pokud nejste nadprůměrně zruční,                      napoprvé to nebude žádná sláva. Ale podruhé nebo potřetí už to může být o několik úrovní výše.

Jak jsem začal já?
Nejprve mi dovolte mé malé blues. V dětství jsem se poprvé s vláčky setkal u bratrance, který měl ,,há nulky" a stavěl jednoduché kolejiště cca 120x200cm. Mně se to moc líbilo, a tak jsem na další Vánoce dostal Nohabku BTTB, sadu BR86 s třemi tříosými osobáky, pár nákladních vagonků, škatuli s několika metry kolejí a notoricky známou FZ1. Štěstím jsem nemohl ani usnout a několik dalších let jsem si často a rád stavěl různé vláčkodráhy - stabilní kolejiště jsem nikdy nechtěl (to musí být nuda, jezdit pořád stejně :-)). S přibývajícím věkem šly vláčky na půdu. Začátkem roku 2014 jsme podědili spoustu vláčků ve velikostech N, TT i H0, samozřejmě i nějaké koleje apod. To mi zrovna skončilo zkouškové období po zimním semestru a hned následující den jsem strávil asi 6 hodin tím, že jsem se probral všemi vozidly a vozy, oprášil je a roztřídil podle velikostí a typů do beden. To už mi v hlavě začínala hlodat myšlenka, že bych si mohl postavit jednoduché kolejiště, aby ty modely jen tak neležely. Nejprve jsem chtěl udělat jen TT (1:120) ovál s několika odstavnými kolejemi (samozřejmě z původních plechových kolejí), ale pak jsem si řekl, že bych přece měl co nejvíc využít prostor a postavit to ve velikosti N (1:160). Následovaly desítky plánků, mezilehlá stanice, odbočná stanice a koncová, koncová stanice a smyčka, ale jeden větší paskvil něž druhý. Ovšem poslední návrh už nebyl tak špatný, a taky jsem jej začal realizovat. Kolejiště jsem dotáhl do fáze, kdy byla hotová krajina z EPS, zakašírovaná novinami a byly položeny koleje na širé trati a ve skryté části. Ovšem za několik týdnů mi koleje totálně zrezivěly, jezdit už se na tom absolutně nedalo. To už jsem měl za sebou několik peripetií se stavbou a zalíbila se mi kolejiště jednoduchá (hlavně Výsluní) a v TT (přece jen jsem na ,,téčkách" vyrostl a taky nabídka stavebnic a prakticky všeho je v TT mnohem bohatší a také levnější), tak jsem se rozhodl to celé vyrabovat, začít znovu, lépe a především na moderním kolejivu. Naplánoval jsem pouze jednoduchý ovál s dvoukolejnou staničkou, vlečkou a skrytým nádražím, také dvoukolejným. Celkem 5 výhybek a asi 4,3m kolejiva. To vše na té samé desce 110x75cm. Stavba jde lépe, rychleji a mám z ní mnohem lepší pocit. Vždy se mi líbila osvětlená kolejiště a mým nejoblíbenějším vozidlem je 810, známý to motorák našich lokálek. Původně ve velikosti N jsem s ním nepočítal, koupit se asi dá, ale na zakázku za těžké prachy. Tak jsem musel dělat s tím, co jsem měl, tj. vozový park NDR. Osvětlení nepadalo v úvahu, modely moc drahé na koupi a vzhledem k velikosti (spíš maličkosti) bych je nezvládl vyrobit. Teď, po přechodu k TT dělám s vozovým parkem ČSD, což mě samozřejmě baví mnohem víc. I tu 810 už stavím ze stavebnice LPH na pojezdu p. Bártka. Osvětlení není problém, už jsem rozsvítil T435 (vč. zálohovacího kondenzátoru, díky kterému Hektor svítí, i když není napájen). Nádražní lampy jsem pořídil od fy. Deltax. Nakonec, fotky ze stavby kolejiště a ostatního modelaření jsou k nalezení na mém rajčeti.

Zbytek článku rozdělím na jednotlivé problémy, které řeší každý začínající železniční modelář.

1.       Modelové nebo hračkové kolejiště?
2.       Chci jednodušší kolejiště a hned jezdit nebo si raději počkám a postavím něco               rozsáhlejšího?
3.       Jak vytvořit plánek kolejiště?
4.       Co všechno se dá využít po vybalení z krabic? 
5.       Na čem se dá ušetřit
6.       Plechové kolejivo nebo moderní Neusilber?
7.       Analogové nebo digitální řízení?
8.       Ruční nebo elektrické stavění výhybek?
9.       Užitečné odkazy pro železniční modeláře

1)   Modelové nebo hračkové kolejiště?

a) Hračkové kolejiště nepodléhá žádné provozní ani krajinné logice. Je úplně jedno, že zhlaví je poskládáno tak, že se vlak nemůže dostat na většinu kolejí v nádraží, že tunely mají minimální nadloží, že návěstidla jsou tu proto, že se nám líbí barevná světýlka, že ke třem výhybkám postavíme patrové stavědlo anebo že je na první pohled vidět, že vlak krouží stále dokola kolem jedné vesničky. Je to kolejiště pro děti anebo zkrátka pro ty, kterým stačí občas prohnat vlaky dokola, aniž by museli provoz nějak složitě ovládat. Zkrátka nakolejit lokomotivu, pár vozů, otočit ovladačem a kochat se, jak nám to pěkně krouží a svítí. Maximálně občas přehodit výhybku. Nevýhodou je, že časem nás omrzí nelogické ježdění a nemožnost smysluplného provozu.

b) Modelové kolejiště podléhá provozní i krajinné logice. Vycházíme z kolejových uspořádání reálných stanic, krajinu modelujeme tak, aby bylo na první pohled vidět, že tu byla první a železnice se jí přizpůsobuje. Tunely mají nadloží minimálně tak vysoké, jako je 1-1,5 výšky průjezdného profilu, rozlišujeme dopravní a manipulační koleje apod. Je to kolejiště pro ty, kteří chtějí modelovat smysluplný provoz – dovoz a odvoz materiálu, přeprava osob, vlakotvorba, posun, apod. Rozhodneme-li se pro modelové kolejiště, musíme si vybrat, jaký celek chceme modelovat – odbočná stanice, koncová stanice, vlečkový areál, depo, apod. O volbě námětu pojednává tento článek. Součástí modelového kolejiště bývá skryté nádraží (SN), což je stanice, která není pro diváka viditelná, ale je umístěná v tunelu, za kulisou, pod panelem kolejiště apod. Slouží k odstavení a manipulaci se soupravami. Potřebujeme simulovat, že vlak někam odjel a z toho samého směru se zase vrátil. Vjedeme tedy do SN, tam soupravu odstavíme, případně ji hned otočíme na smyčce a vrátíme se s ní. Máme-li SN bez smyček, můžeme kromě objetí soupravy hnacím vozidlem simulovat návraty vlaků i tak, že použijeme dvě stejné soupravy, které krouží proti sobě. SN je velmi důležitá část kolejiště, která opticky významně prodlužuje trať a díky které nás ježdění nepřestane bavit za 10 minut. 

2)   Chci jednodušší kolejiště a hned jezdit nebo si raději počkám a postavím          něco rozsáhlejšího?

Pokud toho moc namodelařeno nemáte, raději méně, než více. Předpokládejme, že jste si již vyzkoušeli základní postupy jako pokládku kolejí, štěrkování, zatravňování, barvení, apod. Samozřejmě nelze říci, že stavět něco malého nebo naopak velkého je z principu špatně. Jde o to, že pokud se rovnou vrhnete na něco většího a složitějšího, přičemž spoustu věcí budete dělat poprvé, riskujete, že:

- problémy se vyskytnou tam, kde je nejméně čekáte
- spoustu chyb si uvědomíte až zpětně, kdy už bývá pozdě na jejich odstranění
- stavba obvykle nepůjde tak rychle, jak jste si představovali, takže se může stát, že v lednu teprve             začnete pokládat koleje, přestože jste na Vánoce už chtěli jezdit
- během stavby vás to přestane bavit, takže se buď všeho zbavíte pod cenou anebo dostanete rozum a       postavíte něco menšího
- během stavby zjistíte, že to všechno stojí tak nějak víc, takže vás ve stavbě budou brzdit finance...

...a tak podobně. Naproti tomu, pokud budete střízliví ještě před zahájením stavby a začnete s něčím menším:

- budete to mít rychleji hotové, takže neriskujete, že vám to dlouhá stavba znechutí
- i na malém prostoru se dají postavit hezká kolejiště, na kterých se dá jezdit jako v reálu
- pokud se to náhodou nepodaří, nebude to taková finanční ztráta
- budete mít kde jezdit při stavbě většího kolejiště. Obvykle se totiž stavba hrozně zbrzdí, když jsou už         položeny koleje a zavedena elektroinstalace. Začnete totiž jezdit místo toho, abyste pokračovali ve           stavbě.

Proto nikdy nespěchejte se zahájením stavby! Chce to měsice na uzrání nápadu, sbírání inspirace a plánků, které za tu dobu nakreslíte, budou desítky.

3)  Jak vytvořit plánek kolejiště?

a) Vybrat námět a měřítko
Námětů kolejišt je spousta.  Měřítek sice méně, ale každý si vybere. Nejpoužívanější jsou H0 (1:87), TT (1:120) a N (1:160). Rozchody kolejí jsou pro tato měřítka 16,5mm (H0), 12mm (TT) a 9mm (N). S výběrem měřítka souvisí dostupnost vozidel, kolejiva, budov apod. Čím větší je měřítko, resp. rozchod kolejí, tím více je kolejiště prostorově náročné.
b) Vybrat kolejivo
Měřítko máte vybráno. Nyní máte v podstatě dvě základní možnosti, z jakého kolejiva stavět. Buď ze starého, plechového kolejiva s U profilem anebo z moderního kolejiva z Neusilberu s profilem I, tedy s profilem, který je shodný s reálnými kolejnicemi. O rozdílech mezi starým a novým kolejivem se dočtete dále. V případě, že se rozumně rozhodnete pro moderní kolejivo, vás nemine výběr kolejového systému. Výrobců je mnoho: Tillig, Roco, Kuehn, PIKO a mnoho dalších. Každý z těchto systémů má své pro a proti a doporučuji vám projít si fórum diskuze.modely.biz, kde se o každém ze systémů dočtete. Také je vhodné projet si e-shopy a zjistit, jak to vychází cenově a jaké druhy kolejiva daný výrobce nabízí. Např. Kuehn nevyrábí dvojitou výhybku ,,angličan" apod.
c) Návrh na počítači anebo ručně? 
Každý preferuje něco jiného. Neoplýváte-li prostorovou orientací příliš, je lepší začít na počítači. Je mnoho jednoduchých, intuitivních freeware programů. Já používám SCARM (Simple computer aided railway modeller), hojně používaný je též XTrackCAD a Wintrack.
Plánky lze samozřejmě kreslit i na papír, ale pozor! Vezměte si raději čtverečkovaný a dodržujte měřítko a geometrii kolejiva! Pokud budete kreslit bez uvažování, snadno načmáráte něco, co ve skutečnosti na daný prostor nedostanete. Viz další bod.
d) Začínáme kreslit plánek 
Nejdříve je třeba vytyčit si základní prostor. Počítáte-li s umístěním kolejiště někam, kde jste striktně omezeni např. nábytkem anebo stěnami, nechte si rezervu. Tj. pokud máte maximální možný půdorys panelu např. 228x87cm, navrhujte pro prostor cca 225x85cm. Eliminujete tím riziko, že budete později nemile překvapeni. Nepřežeňte to s hloubkou kolejiště! Podle toho, z kolika stran k němu budete mít přístup, zvolte jeho maximální hloubku. Počítejte s tím, že při práci na kolejišti můžete reálně pracovat do vzdálenosti cca 80, vyšší lidé maximálně 90cm. Opravdu pracovat, čili zatravňovat, štěrkovat, pokládat koleje apod. Sice můžete dosáhnout třeba 110cm od okraje, ale na tuto vzdálenost nic neuděláte. Maximálně seberete vykolejenou soupravu. 
e) Stanovte si minimální poloměry
Při kreslení kolejového plánku se snažíme ve viditelných částech zachovávat na širé trati poloměry zatáček co největší a stanice zachovat ideálně rovné (rozpojování vagonů se v zatáčce dělá blbě). Bohužel, málokdy je to možné. Podle toho, jaké děláte měřítko, si určete minimální poloměry zatáček. Jakési pravidlo určuje, že nejmenší průjezdný poloměr je 22x rozchod kolejí. Např. pro TT tedy 22x12 = 264mm. To je však pouze orientační, navíc tak malé poloměry bychom měli volit pouze pokud je to nevyhnutelné a když už, tak ideálně jen ve skrytých částech. Minimální poloměry je také nutno volit s ohledem na provozovaná vozidla. U nových vozidel najdete v eshopu příslušný údaj, který se vyplatí respektovat. U starších vozidel je to horší. Jistě se dají takové informace sehnat na internetu, možná i ve starších katalozích. Já jsem se s tím ale nesetkal, a proto bych se řídil poloměry soudobého kolejiva. Pro TT by to bylo kolejivo BTTB s R286.
f) Obecné rady ke kreslení kolejových plánků
Máte vybráno měřítko, námět kolejiště, kolejivo, stanovený prostor a z něj vyplývající minimální poloměry tratě. Nic už vám nebrání začít navrhovat. Ale pozor, první plánky budou nejspíše jeden paskvil za druhým. Inspirujte se proto skutečnými stanicemi, vlečkami a zastávkami. V době Google Maps to není žádný problém. Dále si projděte stavby kolejišť ostatních modelářů a inspirujte se seskupením stanic apod. Na železničním fóru leží dostatek inspirace. Zejména doporučuji inspirovat se ,,prověřenými" návrháři, jako jsou Milan Ferdián, Michal Šuhajda, apod. Několik obecných zásad:

- neveďte koleje po hraně kolejiště. Sice bude výsledná trať kratší, ale eliminujete riziko pádu vozidel po vykolejení. Také to vypadá lépe.

- neveďte koleje rovnoběžně s hranami kolejiště. Pokud je trochu odkloníte, bude to hned vypadat realističtěji a kolejiště ,,oživne".

- vhodně opticky oddělujte tratě. Ty, které by na sebe ve skutečnosti ,,neviděly", oddělte krajinnými prvky, jako jsou lesíky, meze, skály, říčky apod.

- čím menší kolejiště, tím méně neželezničních staveb. Budovy hodně opticky zmenšují prostor.

- skrytá nádraží a tunely koncipujte tak, abyste se do nich pohodlně dostali, pokud vám vykolejí souprava apod. To lze zajistit odklopným nadložím, přístupem z boku anebo i zespodu. Z hlediska přístupu jsou nejlepší skryté prostory za kulisou.

...atd. Pokud si ještě vzpomenu na další, určitě je sem doplním.

4)   Co všechno se dá využít po vybalení z krabic?
Pokud nejste fajnovka a nepotřebujete špičkové vlastnosti moderních DCC vozidel, starší lokomotivy vám postačí, nakonec, i ty lze digitalizovat, otázkou je, v jakých případech to má význam. Je ale nutno je zbavit prachu, promazat převody, uložení, vyčistit dvojkolí, apod. Také je vhodné očistit sběrací plíšky, napružit je, aby co nejvíce přiléhaly ke kolům a připájet je k přívodům napevno. 
Vozy lze také samozřejmě využít. Doporučuji vyměnit plastová dvojkolí za kovová, případně vozy zatížit (co nejníž).
O kolejích ještě bude řeč. ,,Zatravňovací" posypy (obarvené piliny) už jsou přežitkem. Lze je ale využít např. jako podklad pro statickou trávu, vytvoříme tak drny. Také je můžeme obarvit (kapkou barvy a protřepat v krabičce) a použít jako náklad do vozů a na volné skládky, větší kousky jako palivové dříví, uhlí apod. Jako hlínu je lepší použít skutečnou, avšak velmi jemným sítkem přesátou hlínu.
Plastikové domečky a la NDR se podle mě hodí maximálně na hračkové kolejiště pro děti. Dnes jsou k dostání cenově velmi dostupné stavebnice v nesrovnatelně vyšší kvalitě. Průměrný modelář si zvládne leckteré budovy vyrobit i sám z balsy, modelářské lepenky, plastových tabulek atp. Nakonec, jsme přece modeláři, a ti využijí spoustu materiálu. Modelařina není jen o koupi hotových modelů a polotovarů a o jejich seskládání.
S přestavníky zkušenosti nemám, vím jen, že mnoho lidí je stále spokojeně používá i pro moderní výhybky. 

5)   Na čem se dá ušetřit 
O modelářství se dá obecně říci, že je to nákladný koníček. Na čas, finance, zručnost, trpělivost ostatních členů rodiny apod. O železničním modelářství to platí snad dvojnásob. Kolejiště ukrojí z obývaného prostoru, rozpočtu a jeho stavba podle velikosti trvá měsíce, častěji roky. O tom nepořádku ani nemluvím, i když tomu se dá předejít vhodnou volbou materiálů a jejich zpracováním. Tato část je ale o penězích, tak si to pojďme rozebrat. Platí zde přímá úměra - čím dokonalejší chceme výsledek, tím více nás to bude stát. Pokud ale nejste nároční, na lecčems se dá ušetřit, ale ne vždy se to vyplatí.

a) Moderní profilové kolejivo z Neusilberu vs. staré plechové kolejivo z ohnutého plechu
Toto řeší snad každý železniční modelář, který se vrací ke stavbě kolejiště po X letech. Kolejivo je typický příklad toho, na čem se nevyplatí šetřit!! Je to základ kolejiště, který musí být spolehlivý. Použitím starých plechových kolejí sice nejdříve ušetříte, ale velmi pravděpodobně budete za nějaký čas (podle toho, kdy vám dojde trpělivost) trhat již položené a přilepené koleje z hotové krajiny (spolu s vašimi vlasy, a pokud nemluvíte sprostě, věřte, že teď začnete) a pokorně je nahrazovat moderními profilovými (vznětlivější povahy v několika minutách celé kolejiště nevratně rozdělí na velké množství nenormovaných modulů, které již nejsou sjízdné).
Pokud jste finančně omezeni, raději zvolte skromnější kolejový plánek - méně výhybek, méně kolejí, ale zato profilové. Je lepší mít malé, ale spolehlivé kolejiště, než velký drek, na kterém musíte neustále šťouchat do lokomotiv, aby se rozjely. 
Pro představu: v měřítku TT vás vyjde metr flexibilní koleje (libovolně tvarovatelné - obrovská výhoda) cca na 140,- Kč, výhybky od cca 230,-Kč nahoru (ale můžete ušetřit koupí stavebnice výhybky).

Abych nebyl příliš jednostranný - jsou samozřejmě i modeláři, kteří vcelku spokojeně jezdí na starých kolejích, ovšem za cenu neustálého čištění (pryží a technickým lihem) a napájení téměř každé, příp. každé koleje. Když to shrnu:

Plechové kolejivo
- koroduje, pečlivá údržba je nezbytná
- je nutné propájet kolejové spojky, napájet na více místech (prakticky každou kolej), obzvlášť v nepřístupných částech
- má pevně danou geometrii, což ztěžuje návrh kolejového plánku (zejména stanic)
- v podstatě i náchylnější k mechanickému poškození - vede k vykolejování 
- nevypadá modelově (to ovšem nemusí vadit každému)
- pokud jej přeci jen chcete použít, raději na kolejiště, kde se předpokládá delší jízda vlaku bez zastavení (kroužení, případně s dvěma vratnými smyčkami)

Profilové kolejivo
- jediná nevýhoda - vyšší cena
- kromě výhybek (ale i ty se některé dělají flexibilní) se dá trať sestavovat z flexibilních kolejí, lze tedy v určitém rozmezí poloměrů libovolně a plynuleji natvarovat trať, z toho plyne i snazší kreslení kolejového plánku a pokládka kolejí
- nejsou náročné na údržbu, stačí jednou za čas
- nekorodují
- zřídkakdy bývá příčinou vykolejení (když vám na profilovém kolejivu něco vykolejí, bývá to spíš problém podvozku daného vozu/vozidla)