26.7.2013 - Káčkování na loukách a první termika!

V páteční podvečer před Holíčským leteckým dnem jsem si uvědomil, že jsem aspoň dva týdny nebyl lítat. Rozhodl jsem se to napravit okamžitě. Zkontroloval jsem akumulátor v házedlu a naštěstí byl nabit dostatečně, na 53%. Mám tam AAA čtyřčlánek Eneloop NiMH 800 mAh, takže by to stačilo ještě přinejmenším na dvě hodiny létání. Složil jsem tedy Venuse, seřídil rozhozené trimy, upravil velikost výchylek, vzal flašku na záda a hajdy na louky.

Za 10 minut už stojím na panelové cestě uprostřed jihovýchodních luk. S potěšením si všímám toho, že koncentrace čoklařů je minimální a jen semtam projede kolem zvědavý cyklista. Dříve se tu normálně lítávalo, to si pamatuju ještě jako malý kluk, dnes je to ale poměrně vzácnost. Přesně v 18:37 si dávám první start. Kruhové házedlo mám jen pár týdnů a toto je počtvrté, co s ním jsem venku. Teprve po cca pátém startu se mi daří vypustit model s křídly rovnoběžně se zemí a ne tak neumětelsky do nožového letu. Moje rádio nemá letové režimy, a proto musím vymýšlet ideální neutrál flaperonů a výškovky, aby model stoupal hezky po exponenciále. 

Za dvacet minut už mi to jde pěkně a i přes nevelkou výšku dosahuji letových časů i kolem půldruhé minuty. Párkrát zaznamenávám kopance do křídel, ale nikdy se mi nedaří stoupání ustředit a pokaždé mě to vyhodí anebo padám po křídle. Ale později si všímám, že nad jedním místem nad posekaným obilím Venus nepadá. Přesunuji se tedy o pár metrů dále a hážu přímo nad to místo. A najednou to jde! Poprvé v životě stoupám v termice! Z nějakých dvaceti metrů mám po několika 360° zatáčkách výšku zhruba takovou, v jaké jsem se odepínal se Stylusem ze stodvacetimetrového gumicuku s mírným protivětrem, tedy cca 100m! Venus stoupá ochotně dál, ale já se z opatrnosti přesunuji mimo oblast stoupání. Radši dřív než později! Však ono to za chvilku ještě nosit bude a navíc s modelem, co má rozpětí 1,2 metru, mě létání v takové výšce příliš nevzrušuje. Poprvé se nesnažím udržet se nahoře co nejdýl a výškou plýtvám pro různé fiškuntálie, vývrtku a skluz. Při přepnutí na velké výchylky docela ochotně vysekává i výkrut! Když mi zbývá asi jen dvacet metrů k zemi, pokouším se znova chytit v tom samém stoupáku. Jde to už trochu obtížněji, ale přece jen se chytám a středím, i když to znamená točit utaženější zatáčky. Přepínám na velké výchylky a snažím se točit jen směrovkou a křidélky přidržovat model v co nejmenším náklonu. Znova stoupám do přibližně stejné výšky jako předtím, ale tentokrát už mi to výš nejde, pravděpodobně stoupání zesláblo anebo bublina zmizela nad modelem. Tentokrát už výškou tolik neplýtvám, akorát si pro radost vysekávám dva lopingy hned za sebou, s pořádným rozběhem.

Najednou mám diváky, dva malé kluky. Připomínají mi mě, když jsem byl menší a taky jsem s nadšením sledoval starší modeláře, jak létají. A najednou jsem to já, kdo létá! K jejich radosti jim předvádím pár průletů na rychlosti v malé výšce a přistání do ruky, která jsem si už obstojně nacvičil. Když kluci odejdou, rozhoduji se dát si ještě jeden poslední start, protože už mě začíná otravovat ten zatracený hmyz. Ale štěstí mě opouští a při přistání vytrhuji flaperon ze dvou pantů. Sakra! Visí už jen na jednom fórovém pásku. To zas bude drbačka, to opravit!

Domů odcházím kolem třičtvrtě na devět. Vytržený flaperon mě štve, ale přece to je jen malá daň za mou první termiku! :-)

18.8.2013 - Zálet Tracy-E

Zálet Tracynky byla dlouho očekávaná událost. Rozsyp jsem koupil v polovině prosince 2012, slepil jsem ocasní plochy, po prvním zkouškovém období jsem měl 2 týdny volno, a tak jsem slepil křídla. Tracyna potom ležela čtvrt roku ladem, měl jsem letní semestr a když se mi náhodou sešel volný sobotní čas s příznivým počasím apod., raději jsem vyrazil s taťkou na letiště, střílel Styluse gumicukem a snažil se udržet ve vzduchu co nejdýl. Zkrátka ke stavbě Tracyny jsem se dostal až po ukončení letního semestru a i tehdy jsem tomu moc nedal - koupil jsem si model DLG Venus, který mě modelářsky zaměstnával. Přes červenec a začátek srpna jsem ale konečně Tracy-E dokončil, protože mě už štvalo, že se ve vzduchu udržím pár desítek sekund, maximálně pár minut, a to ještě s házením z otočky anebo neustálým běháním po place a hledáním spadlého gumicuku. 17.8., den před záletem, to ještě nevypadalo na to, že bych si zítra mohl zalétat. Zápasil jsem s přilepením kabinky na rám, dále jsem s hrůzou zjistil, že mám zalepený bowden výškovky a nešlo s ním hnout. Už jsem myslel, že budu muset udělat nový bowden a vést ho venkem, po pravé bočnici trupu, protože vybourávat trup se mi vážně nechtělo. Po chvíli casnování s lanovodem kleštěmi se mi podařilo vnitřek vyrvat tak, že "pouzdro" vydrželo a stačilo jen vyměnit "pohyblivý vnitřek". Dopadlo to tedy dobře. Potom jsem zkoušel zprovoznit regulátor s motorem, ale protože je to můj první model s pohonem a má první zkušenost s ESC a elektromotorem, musel jsem z diskuzí na rcmanii vyčíst, jak se to vlastně dělá - to by nebyl problém, ale mě stále regl jen pípal a usoudil jsem podle manuálu, že tam nejde signál plynu. Po několika desítkách nadávek a kontrol všeho možného jsem zjistil, že na vypínači mezi reglem a Rx je prohozený panel ON-OFF, čili já ho měl celou dobu v poloze ON a byl vypnut přívod signálu...

Na druhý den docela foukalo, asi 2-4m/s. Já se ale nechtěl vzdát létání, takže jsme přece jenom jeli. Tracy po odhozu bez plynu krásně klouzala ještě cca 60 metrů. První start s motorem dopadl dobře, přestože šlo jenom o udržení se ve větru, žádné polétání na pohodu se nekonalo. Po čtyřech startech jsem to radši zabalil, abych nevezl domů jenom hromadu třísek.

Už aby se vyčasilo!

21.8.2013 - Výlet na kole s Tracynkou na zádech a termitění pod mrakem

S jídlem roste chuť. Po záletu Tracy jsem zatoužil zalétat si za bezvětří. To sice ve vzduchu nepanovalo, ale vítr byl každopádně mnohem mírnější než v neděli. Krátce po jedenácté jsem tedy sbalil éro do batohu jako kdysi v zimě Styluse a jel jsem na kole na letiště.

Rukáv na hangáru se pohupoval celkem pravidelně, ale listí na stromech nedalekého lesa nešumělo. Tak hrozné to tedy nebude. Složil jsem letadlo, zapojil regulátor do akumulátoru a správné pípání mě docela uklidnilo. Mraky letěly docela rychle, nahoře to tedy docela protahuje. Plný plyn, jemný odhoz a Tracy si to ochotně štrádovala nahoru proti NNE větru pod úhlem asi 40°. Při startu mi docela utíkal směr, foukalo trochu víc, než jsem si myslel. Doufal jsem, že se to aspoň trochu uklidní, abych si zalétal trochu klidněji a nesváděl jenom boj s větrem o udržení se nahoře. Po třetím startu se vítr skutečně docela zklidnil a jen trochu konstantě protahovalo od lesa. Oblačnost byla najednou protrhána a škvírami v mracích docela vydatně pražilo slunce. Všiml jsem si jednoho mraku, který byl tmavší než ostatní. Bleskla mi hlavou jediná myšlenka - ten by mohl nosit! Okamžitě jsem odstartoval a hurá pod mrak. Motor jsem vypnul ještě ve stoupavém letu, abych vycucal rychlost na optimální pro kroužení. A on ten mrak skutečně nosil! Tohle byla zcela jiná termika, než jakou jsem dosud zažil. Mé první setkání s termikou bylo s taťkovým motorovým větroněm, který ovšem váží dvě kila při cca stejných dimenzích jako Tracyna, má trojnásobné plošné zatížení a horko těžko jsem s ním asi třicet metrů nad zemí točil nulku, možná se mi podařilo vyškrábat se nahoru o pár centimetrů. Potom o pár měsíců později jsem se svým Stylusem po odepnutí od gumicuku točil mírný stoupáček, který mě držel v cca stejné výšce a prodloužil mi letový čas o možná 2 minuty. S Venusem jsem potom několikrát dostal "kopanec" do křídla, ale nikdy jsem se nechytil, až jednou jsem se dostal do bubliny, která krásně nesla a nesla, jak jsem popisoval v prvním článku. Ale teď lezl model nahoru ještě rychleji. Za jednu 360° zatáčku jsem nabral odhadem 20 metrů. Zakrátko jsem vystoupal do výšky, kterou si troufám odhadovat na 150m, možná více. Téměř nefoukalo, trochu jsem si zablbnul a honem zpátky! Vyšrouboval jsem to opět nahoru, ale teď se už rozfoukalo, raději jsem se tedy vrátil. Přece jenom jsem byl po větru a v oblasti stoupání a podruhé venku s novým modelem - teď bych o něj nechtěl přijít! Nahoře se to foukalo každou chvilku z jiné strany, což mě docela znervóznělo. Raději jsem tam vrazil plný plyn a honem k sobě! Dřív, než bude pozdě. Sednul jsem proti větru a čekal, až se to zase uklidní.

Za chvíli jsem se dočkal a šel na další skok. Tentokrát už jen na chvilku, pár minut plachtění a přistání proti sobě. Moc nefoukalo a sednutí se mi docela povedlo - trochu na rychlosti a pod velmi malým úhlem, hezky na kolo. Dokonce i s dojezdem! Žádné prosednutí mezi drny. Udělal jsem ještě dva krátké skoky a zabalil to, zase se rozfoukalo. Ale ta hodina a půl na letišti a 54 minut letového času, z toho plných 11 minut v termice, mi za to stály! A v akumulátoru ještě zbylo 44%.

26.8.2013 - Konečně (skoro) bezvětří

Dnes mě doslova ruce svrběly. Skoro nefouká! Sice se docela mračí a vypadá to na déšť, ale klidně bych jel na letiště jen kvůli několika málo minutám klidného plachtění. Je to droga! Nemůžu se nabažit toho, že můžu trávit ve vzduchu tolik času, kolik mi dovolí akumulátor a můžu přistávat, protože chci a ne, protože musím.

Hned, jak se taťka vrací z práce, razíme na letiště. Počasí vypadá slibně a já se nemůžu dočkat, až budu nahoře. Na letišti vidíme už zdálky parkovat stříbrného Forda. Než stihnu připnout kolík na tabuli s kanály, vystupuje z něj známá postava a vytahuje velkou benzínovou Extru. Je to známý modelář Svaťa Hnilica z www.modellshow.cz, taťkův kamarád. Zatímco se vybavují, sestavuji Tracynu a startuji. Nahoře není úplný klid, ale jen semtam lehce dýchne 1-2m/s NNE. Místy je ale úplný klid a já poprvé kloužu v éteru majestátně a krokem, jen s mírnými, takřka plochými zatáčkami. Opadání je ale najednou poměrně značné a já upřímně doufám, že to je jen aktuálními povětrnostními podmínkami. Musím držet model víc na rychlosti, čím to sakra je? Nejspíš lítám v ukázkovém klesáku, ale nejsem ještě dost vylétaný RC pilot na to, abych to mohl s jistotou říct.

Sedám, abych uvolnil letový prostor Hnilicům s jejich dvoumetrovou Extrou. Když sleduji tu precizní akrobacii, připadám si jako úplná nula :-) Během půldruhé hodiny na letišti se střídáme a vzduch se čím dál tím víc uklidňuje. Tracy už tolik nepadá, tak přestávám vyšilovat. Krásně si zalétám i přes nepřítomnost termiky. Daří se mi dvě krásná, plavná přistání s dojezdem. Paráda! 

30.8.2013 - Polední pohazování aneb nevyužitá termika a večerní olej v Holíči

Počasí se konečně umoudřilo a dnes ráno bylo nebe jak vymalované. Jen semtam lehký závan větříku 1m/s SSE. V půl jedenácté jsem tedy smontoval Venuse a vyrazil na louku. 

S prvními starty mám docela potíže, měsíc jsem s káčkem neletěl a nejsem zvyklý na něco tak obratného a vratkého, co tak rádo padá po křídle. Asi po šestém startu už se aklimatizuji a hážu docela slušně. Od minule jsem se dost zamyslel nad technikou hodu a trochu jsem studoval z videí. Z tohoto bezva videa 

je docela dobře vidět, že modely F3K, startované kruhovým hodem, se nevypouští až po otočení o 360°, ale trochu dříve.

 Jinak je to už pozdě a model po vypuštění letí v nožovém letu, nakloněný na levé křídlo. Házení mi tedy už celkem jde a zlepšuji se také v dosažené výšce, dřív jsem házel tak patnáct, dvacet metrů, teď je to už dobrých třicet. Nad jedním místem pozoruji kopance, kroužím tam tedy a mírně se chytám. Nedokážu se ale pořádně ustředit a lépe se mi udržuje osmičkováním. Nabírám možná nějaký ten metr, rozhodně ale nepadám. Nedaří se mi pořádně se uchytit a zpomalit, buď je to moc rychle, anebo padám po křídle. Po dalších startech se mi zdá stoupák užší a užší. Mám vztek, takové pěkné počasí, termika a nic z toho! Nevím, jestli jsem tak jalový pilot nebo je ten stoupák fakt tak úzký, že by ho málokdo utočil. Každopádně při létání a přistávání do ruky mám pocit, že mám model docela "v ruce". Jak říkají na rcmanii, chce to trénink a ne, si stěžovat, že to nejde, když už jsem to zkoušel "aspoň 4x" :-) 
Za hodinku na loukách a 45 minut letového času vybíjím pouhých 9% ze svého AAA čtyřčlánku Eneloop NiMH 800mAh.

Při posledním přistání se mi děje némlich to samé, co minule. Vytrhávám flaperon!! Tentokrát však levý...

EDIT: Chuť do létání mě neopustila, a tak jsem flaperon opravil hned odpoledne po příchodu z luk. Navečer jsem sedl do auta a vyrazil do nedalekého Holíče na letiště, a dobře jsem udělal! Ve vzduchu byl naprostý klid, ani sebemenší závan větru. Vzduch byl absolutní "olej", Venus měl minimální opadání a krásně pomaličku se ploužil vzduchem. Hodinku jsem trénoval starty a pak přistání do ruky. V jednom případě jsem měl rychlost vyšší a když jsem v závěrečné fázi letu natáhl, abych model dostal na pádovku a nechal si ho spadnout do dlaně, tak měl model ještě dost rychlosti na to, aby se zhoupl nahoru a praštil mě náběžkou pravého křídla rovnou do čela :-)
Dnešek byl prostě modelářsky vydatný, nejenže jsem byl dvakrát lítat, ale kraksny jsem měl taky dvě. Mimo ten flaperon, nyní už opravený, jsem důkladně vyboural směrovku při průletu - o vlastní bednu na nářadí, materiál a rádio! 

Ale vůbec mi to nevadí, směrovku jsem chtěl stejně dělat novou, větší a pevnější. Takhle to aspoň nebudu odkládat. Letu zdar! 

1.9.2013 - Problémy s regulátorem a pád Tracy-E

Přesně 2 týdny po záletu jsem Tracynu uvedl do stavu letu neschopného. Navečer se uklidnil vítr a já jsem sjel na letiště proluftovat Tracy. Smontoval jsem drak a první problém se naskytl po připojení akumulátoru k regulátoru. Zahrál pouze 123, ale 3 pípnutí "tříčlánek" a jeden dlouhý "připraven" se nekonalo. Po několika pokusech mě napadlo znovu nastavit rozsah plynu. To jsem udělal a poté bylo vše zcela v pořádku. Ověřil jsem si funkčnost kormidel při různém tahu a opět bylo všechno v pořádku. Na plný plyn jsem odstartoval a po půl minutě jsem motor vypnul. Ten si ale dělal co chtěl a vypnul se až po dvou sekundách. Reakce na kormidla žádná, to nejspíš prdnul regulátor a odstavil napětí od přijímače a tedy i od serv. Model se zřítil z dvou set metrů v prudké spirále a vrazil do země pod úhlem asi 70°-80°. Nejprve levým křídlem a hned potom čumákem. Sundal jsem vysílač z krku, položil jej na dráhu a okamžitě zdrhal k místu havárie. Rána jak sviňa, překryt kabiny letěl několik metrů a vyvalil se oblak dýmu z akumulátoru, který naštěstí vypadl z kabiny a zažehl jen malý plamínek. Ještě v běhu jsem strhl triko a začal hasit hořící akumulátor. Když to přestalo kouřit, rozběhl jsem se k autu. V kufru jsem objevil minerálku (vedleležící hasičák jsem nezaregistroval :-)), tak ji beru a běžím zpátky k troskám a baterii polévám. Pak smutně nesu trosky modelu k autu. Tracy jsem tady teprve před dvěma týdny zalétával a po 19. startu už je skoro na sračky. Žádné večerní plachtění v oleji se nekonalo, žádné bezvětří, nic :-( aspoň těch 11 minut v termice mě utěšuje, jinak mám co dělat, abych udržel slzy. Přece jen pro mě Tracyna není jenom "model", ale kamarádka. Ještě když odjíždím z letiště, nemůžu uvěřit tomu, co se stalo. Cestou si uvědomuji svoji blbost. Já vůl tam nechal tu baterku!! 
Brzdím před domem, beru kanystr s vodou a vracím se pro jistotu zpět. Baterku zakopávám a místo havárie ještě jednou polévám vodou. Jistota je jistota! 

Přestože jsem myslel, že je to totálka, rozleželo se mi to v hlavě. Tracynku přece nerozlámu a nespálím! Trup postavím nový, ocasky můžu použít původní. Pravé křídlo je prakticky neporušené. Levé je na tom hůř - winglet pryč, ucho odlomeno od středu v místě lomení hlavního nosníku. Odtokovka na několika místech polámána a několik částí žeber úplně pryč. Přijímač je pravděpodobně v pořádku, při nejbližší příležitosti provedeme zkoušku dosahu na zemi...

3.9.2013 - Pitts Special a jeho druhý zálet

Dnes jsme s taťkou vyzkoušeli nově vyváženého Pittse s novým vyosením motoru. Tento model nám leží doma hotový přes rok, už jednou dvakrát letěl, ale po dvou lehkých haváriích jsme ho raději uložili k ledu. Teprve teď došla odvaha vytáhnout a oprášit tohle éro. Provedl jsem zkusmo tři okruhy, při prvním jsem nedotáhl model na dráhu a Pitts spadl do trávy z malé výšky a postavil se na čumák. Při druhém a třetím okruhu se mi už přistání docela povedly, sice z velké výšky a docela tvrdě, ale na tři body :-) nejsem holt zvyklý na plackolety a na to, že model po vypnutí motoru ztratí vztlak a neklouže. Po třetím přistání jsme to raději zapíchli, protože vanul 1m/s NNE větřík a na modelu to bylo dost znát. Navíc to chce ještě trochu vyosit motor doprava. Další pokusy tedy necháme na bezvětří.

20.9.2013 - Venus opět na obloze

Odpoledne jsem se konečně dokopal k dokončení směrovky na házedle, zalepil jsem ji do výřezu v laminátovém nosníku ocasních ploch, přilepil páku a připojil táhlo. Prkotina na pár minut, ale po pádu Tracy jsem jaksi ztratil chuť něco dělat. Udělal jsem to, co mi radili zkušenější modeláři na rcmanii - trosky jsem nechal tak, jak jsem je donesl z letiště a neřešil jsem to. Nejprve jsem v tom viděl totálku, ale po pominutí prvotního šoku je zřejmé, že křídlo půjde opravit a nový trup stačí udělat jen ze tří čtvrtin, poslední část s ocasními plochami jde použít.
Když už jsem v tom byl, zrovna jsem na křídlo Venuse přilepil turbulátor. Obyčejná černá nit, přilepená hned za náběžnou hranu. 

Model jsem zalétl klasickým hodem. Občas zavanulo asi 0,5 m/s SSE, neházel jsem moc, abych nemusel chodit daleko :), ale daleko jsem stejně šel. Turbulátor skutečně funguje! Opadání se viditelně zmenšilo, nevěřil bych, že to zlepší blbá nit. Stejně tak i starty! Většinou až po několika startech jsem model neházel do nožáku, ale větší směrovka zajišťuje lepší stabilitu modelu při startu a nyní se mi daří vypouštět ho v 99% případů s křídly rovnoběžně se zemí, tudíž s větším vztlakem a dosahuji tedy větší výšky. A to jsem ani neházel vší silou, jako vždy předtím! Soustředil jsem se jen na techniku. Hodil jsem cca dvacetkrát, možná víc, tedy zhruba 14-16 minut čistého letového času, možná víc, většinou jsem se nesnažil vydržet nahoře co nejdýl. Měl jsem radost a několik letů jsem udělal stylem rozběh-loping-souvrat-přistání do ruky (no dobře, i k nohám :).

Shrnu-li to, letové vlastnosti Venuse jsou mnohem lepší, mj. letový projev na nižších rychlostech, model už tolik nepadá po křídle. Nemůžu se dočkat, až si zalítám pořádně, dnes to bylo jen na skok, z luk mě po necelé půlhodince vyhnal déšť.

 

21.9.2013 - Co létání, to opravy

Poslední dobou mám přesně tenhle pocit. Včera jsem si bezvadně zalétal, když jsem na moment vyběhl narychlo s házedlem na louky předtím, než se rozpršelo, a dneska to bylo úplně na nic, i přes dobré počasí, dostatek času a výborný letový prostor - na letišti Holíč. Udělal jsem asi 8 startů a pokaždé jsem měl pocit, že mi to letí nějak divně. Měl jsem problém udržet model rovně, nespadnout v zatáčce, přistát bez poškození. Pravda, vzduch byl trochu rozbitý, ale nic hrozného. Po jednom obzvláště nezdařeném přistání jsem zjistil, že mám prasklý nosník ocasních ploch a v prasklině se mi zadrhávalo táhlo výškovky. Můžu být rád, že jsem letadlo nezrušil důkladněji...

28.9.2013 - S cellmetrem nemluvím!

Mám dojem, že už nějaký ten pátek jdou okolnosti čím dál tím víc proti mému létání. Samé opravy a problémy těsně předtím, než jdu létat. Dnešek nebyl vyjímkou, spíš naopak - zářným příkladem. Bylo to o to bolestnější, že jsem měl radost, že se mi podařilo dokončit výměnu nosníku ocasních ploch včas a že je model připraven k letu. Navíc bylo ideální počasí. Po obědě jsem ale zjistil náhlý pokles napětí ve vysílačových bateriích. Dal jsem je tedy nabíjet a kolem půl páté, před odjezdem na letiště, jsem zjistil, že po náskládání baterek do vysílačky nejde zapnout. Mám tisíckrát přeletovávaný přívod napětí do vysílače, který neustále dělá potíže od doby, kdy jsem rozbil klec na baterie. Naštěstí se mi to podařilo za pár minut opravit. Po příjezdu na letiště jsem smontoval Venuse, párkrát hodil a byl jsem nadšený, jak vysoko to hážu pouze otočkou bez zvlášť velké síly. Po pátem startu mi ale zamrzly kormidla a model se po chvíli zarazil čumákem do země a zůstal stát. Jak to, sakra?!! Ještě ráno jsem měřil přijímačovky a cellmeter ukazoval 41% z 800mAh! Normálně za hodinu vylítám cca 10% a teď po pátém startu je akumulátor do mrtě vymlácený!
Myslel jsem, že mě jebne. Jsem na letišti, s modelem včera opraveným a vyladěným, těžiště krásně sedí bez jediného gramu dovážení, je nádherné počasí...a já mám prázdné baterky. Vážně k vzteku. Umiňuji si, že večer dám baterky na nabíječku a hned ráno si zaběhnu na louky aspoň půl hodinky si zaházet. Nechci v neděli odjet zas na týden pryč, aniž bych si trochu slušně zalétal a spravil si chuť. Příští týden akorát vyměním křídelní serva (ty původní už to mají za sebou) a snad už bude od oprav na čas klid. Rád bych začal konečně rekonstruovat Tracynu...

29.9.2013 - Skoro idylické svahování

V minulém příspěvku jsem vyjádřil zklamání z toho, že okolnosti jdou čím dál, tím víc proti mému RC létání. Taky jsem dost naivně napsal, že už snad bude od oprav na čas klid a začnu rekonstruovat Tracy. Hovno hovno, zlatá rybko! Chtěl jsem si v neděli ještě zalítat, než odjedu na týden pryč, abych si spravil chuť po včerejším neletovém dni na letišti s vybitým akupackem. V neděli ráno jsem tedy vstal, sebral letadlo a rádio a chtěl vyběhnout na louky. Taťka mi ale nabídl, ať si vezmu auto a zajedu si na letiště do Holíče, což jsem samozřejmě přijal a to byla, jak se ukázalo, velká chyba. Na letišti dost foukalo, tak jsem po prvním hodu mrzutě strčil letadlo zpět do auta a měl se k odjezdu. Být na loukách, tak jdu domů s tím, že se nedá nic dělat, ale mě napadlo zajet si na svah, který je odsud cca 5 minut jízdy autem. Přijel jsem tam, vyběhl na kopec, konstatoval, že fouká opravdu přesně proti svahu, hodil jsem a vozil jsem se ve svahovém proudění. Moje druhé svahování, vydržel jsem nahoře vždy max. 3-5 minut, svah byl poměrně málo příkrý a nosilo to tedy jen v úzkém pásu, kde jsem měl problém se delší dobu udržet. Bylo to idylické - jasno, slunce svítí, pod kopcem se pasou krávy, rozhled do krajiny, letadlo ve vzduchu...měl jsem málo času, tak už jsem chtěl přistát, sbalit model a odjet, když vtom mě podfoukl vítr při přistání, já to nechtěl nechat spadnout, abych to nerozbil, ale měl jsem to vážně nechat - jak jsem se to snažil srovnat, akorát jsem nabíral rychlost, model nakloněný a naráz mě to sfouklo na zem v dost velké rychlosti - hvězdice, pravé křídlo odlomené a výškovka taky, na čumáku prasklina...
Nevím, jestli je tohle normální. Je to měsíc, co jsem rozbil Tracy, teď zas Venus, ještě abych rozflákal Styluse (který neletěl od května) a mám to komplet. Dost mě to znechucuje, protože jsem si o prázdnichách po dodělání Tracy-E celý šťastný uvědomil, že mám teď tři letuschopné modely a když dojedu během semestru na víkend domů, můžu se vylítat do sytosti. Místo toho mám teď dva vraky a jednu bednu kytu s prasklým trupem. Přemýšlím, co teď dál? Se Stylusem by se sice dalo polítat, ale po tom, co jsem okusil pohodlí elektrovětroně a letové vlastnosti DLGéčka, se mi nechce běhat za gumicukem, abych dostal téměř šestisetgramového větrůňka do 50-80m a vydržel nahoře minutu, a to ještě horko těžko. Když nad tím tak přemýšlím, elektrovětroň je pro mě vlastně ideální letadlo. Baví mě lítat v malých výškách (<100m), kroužit, hledat bubliny, dělat souvraty a přemety. Rozhoduji se, že Stylusovi postavím nový, lehčí trup a omotoruji ho stříďákem. Ten stávající je hrozně těžký, pro start na gumicuku musí být sice trup mechanicky mnohem odolnější, ale já jsem to s tou pevností přehnal i tak. Mohl bych tak ušetřit až 200g. Místo 4S NiMH 1300mAh přijímačovek ho budu napájet 3SLi-Pol 1500mAh akumulátorem, je mírně lehčí a navíc máme doma 3. To mi na delší polítání bude určitě stačit. Taky posunu těžiště trochu dozadu, jsem na to zvyklý z Venuse a mohl bych tím dost zlepšit letový výkon. Stylus má velkou plochu, je poměrně obratný a s motorem bude létání s ním pohodlnější a oddychovější. Taky jsem se rozhodl postavit směrovku tak, aby osa otáčení byla zakloněná. Výškovku umístím na kýlovku, ocas tedy bude ve tvaru T. Doufám, že to nebude trvat uherák a že se co nejdřív vrátím k létání. Držte mi palce!

19.10.2013 - Nový zálet opraveného Venuse

Havárie při minulém svahování nebyla tak vážná, jako se zdálo na první pohled. Slepení křídla bylo poměrně jednoduché, spoj jsem vyztužil, přelaminoval, potáhl a dnes ráno jsem se konečně dostal ke záletu. Vzhledem k tomu, že jsem musel laminovat gondolku, Venus docela přibral a už nemá 260g, ale 299g. To mě ale neštve. Hlavní je, že je model letuschopný, má vyměněný nosník ocasek, směrovku a všechny serva.
Pofukoval čerstvý větřík 2-4m/s SSE, který málem zapříčinil čenichovku :-). Model jsem klouznul proti větru, trošku dovážil na čumák, klouznul znova a byl jsem spokojen. Čekám, až se vítr uklidní, hážu mírně z otočky a je z toho hezký, půlminutový letík, na to, že jsem neházel vůbec silou, slušný čas. Potom jsem už hodil vší silou, ale nanosekundu před vypuštěním házedla z ruky vítr zesílil, model šel do lopingu a měl jsem štěstí, že jsem stihl včas přehmátnout na radio a potlačit. Chvilku jsem letěl na zádech po větru, rychle jsem seknul křidélky a srovnal model normálně a šel na přistání, ale rozpočet mi vyšel tak "skvěle", že jsem musel sedat po větru, chtěl jsem zpomalit klapkami, ale po vysunutí, když se model naklonil na čumák, jsem škrtl křídlem o zem a nebýt jedné příliš vysoké hroudy, tak bych tu výškovku ani nevyrazil z kozlíku. Prdlo to ve spoji. Chtěl jsem to hned slepit, ale lepidlo nechtělo vytvrdnout, tak jsem se po půlhodině rozhodl odejít, dokud je Venus stále v jednom kuse. Zítra ráno si možná ještě zajdu zaházet, pokud nebude foukat.

10.11.2013 - Bahenní koupel

Ráno mi hned po probuzení málem vypálily oči sluneční paprsky. Hned mě napadlo, že místo toho, abych si ještě hodinku a půl pospal, bych si mohl jít raději zaházet na louky. Po zjištění, že je bezvětří, jsem už vůbec neváhal, odepřel si i ranní kafe (tomu se říká láska k létání), šel smontovat Venuse a krátce po deváté už jsem vycházel z domu. Na loukách (silně zavádějící výraz, ve skutečnosti to jsou pole) jsem byl za pár minut a až tady jsem si všiml, že nejspíš v noci pršelo. Po jednom kroku do pole jsem usoudil, že asi pršelo dost. Zpátky se mi ale nechtělo - naposled to bylo 20. září, co jsem si pěkně polétal a opravdu to stálo to za to, to už budou za týden 2 měsíce! Navíc musím využít průniku dvou náhodných jevů - volný čas a hezké počasí. Zapojil jsem tedy napájecí kablík do přijímače, zkontroloval velikosti výchylek a poprvé hodil. V půlce otočky mě zastihla bolest celého člověka. Myslel jsem si, že je to po včerejší práci na chatě, ale vůbec jsem se nenadřel. Tak jsem asi jenom líná lemra. Moc vysoko jsem tedy nehodil, ale stačilo to na pěkný, půlminutový letík. Bohužel musím konstatovat, že létání se zapomíná, protože jsem v poslední zatáčce přetáhl a Venus mi spadl asi z půldruhého metru, naštěstí se to obešlo bez škod. Po pár startech už mi to celkem jde, většinou si přistávám do ruky. Když se rozhoduji udělat poslední let, tak se v otočce málem natahuji jak široký tak dlouhý (bahno pěkně klouzalo...) a při přistání jsem nedoklouzal až do ruky - ale nevadí, upadlou výškovku ani nepovažuji za škodu - pár kapek vteřiňáku to spraví. Jsem rád, že jsem šel, ale cestou domů musím 10 minut chodit po trávě na předpolí, abych dostal to bahno z bot - naráz jsem o pět kilo lehčí. Z každého obrubníku si dělám rohožku a než dojdu domů, mám už boty relativně čisté.

22.12.2013 - Zálet motorizovaného Styluse

Nový trup na Styluse mám už skoro hotový, chybí jen nátěr, vyosit motor mírně dolů a zalepit poslední část čumáku, který jsem nechal shora otevřený právě kvůli případným úpravám vyosení. Při záletu foukalo asi 4 až 5 m/s z jichovýchodu. Protože Stylus vítr nesnáší přiliš dobře, zejména kvůli svému profilu křídla, zálet neměl dlouhého trvání, pouze dva odhozy bez motoru a tři motorové starty. S těžištěm, trimy apod zatím nebylo třeba hýbat, ale ještě se uvidí podle dive testu, který co nejdřívě provedu v bezvětrném počasí. Zatím jsem spokojený!

29.12.2013 - Ve větru
Přestože Stylus vítr moc nesnáší, stejně jsme na chvilku sjeli na letiště provětrat letadla. Foukalo od 2 až do cca 6 m/s, v nárazech i více, každopádně bylo to docela přínosné polítání, naučil jsem se totiž létat ve větru tak, aby zatáčky nebyly tolik ztrátové. Udělal jsem asi 15 startů na 50 minut letového času, docela mě baví přistávat, když chci, ale nemusím. Motor jsem měl ještě vyosen málo, a tak jsem musel hodně tlačit výškovku, každopádně i v tom větru jsem si dobře zalétal, i když převážně s motorem. V baterii 3S/1500 mi zbyly pouze 2%, a to můžu být rád, že jsem měl model blízko, když mi vysadil motor - byl jsem totiž po větru a jenom díky tomu, že jsem měl dost výšky, jsem Styluse posadil kousek od sebe, jinak bych se dost prošel. Ale stálo to za to!