11.1.2014 - Stylus v oleji
Dneska bylo nádherně, tak jsme se toho rozhodli využít a dobře jsme udělali. Bezvětří, dobrá viditelnost, žádné turbulence, to tady dlouho nebylo! Poprvé jsem vytáhl ven svůj nový Hitec Optic 6 a raději jsme s taťkou provedli zkoušku dosahu na zemi a dopadlo to dobře - 800m bez problému, dál jsem to už ani nezkoušel, protože s mými modely stejně létám maximálně do dvou, tří set metrů. Včera jsem dodělal vyosení motoru, nastavil expa a dvojí výchylky, na regulátoru aktivoval brzdu a softstart a byl jsem velmi mile překvapen, pilotáž je nyní o mnoho příjemnější než s mou původní, o mnoho jednodušší vysílačkou. Díky bezvětří Stylus jel vzduchem jak po kolejích, v bezmotorovém letu majestátně, pomalu a stabilně, ovšem po přidání plynu je z něj obratná stíhačka a i bez křidélek umí točit zatáčky na pětníku. Ode dneška stavím bezkřidélkové modely zásadně se zakloněnou směrovkou! Rozdíl je pozorovatelný, Stylus-E se zakloněnou osou otáčení směrovky přechází do zatáčky jakoby pozvolna a ladně, kdežto původní Stylus s rovnou směrovkou nejdřív jakoby přemýšlel a potom do té zatáčky spadl.
Nalétal jsem cca 1,5 hodiny bez termiky, spotřeboval jsem na to jeden celý 3S/1500mAh akumulátor a ještě 30% dalšího. Chtěl jsem zkusit dostat model na záda tlačeným přemetem, ale dostal jsem jej pouze do letu střemhlav, což mělo za následek rozjezd na kosmickou rychlost a já blbec vybral příliš prudce. Tak prudce, že se mi jedna polovina uhlíkové V-vzpěry výškovky uštípla od balzy vlivem velkého mechanického namáhání při přetížení. Ale neprasklo to ve spoji, normálně jsem sednul, přilepil to a létal dál. Aspoň vím, co si můžu dovolit. Dle divetestu bych měl posunout těžiště mírně vzad, což možná udělám, až budu mít hotové nové, 1,5metrové křídlo s flaperony a rychlejším profilem (E387/SD7037). Teď to dělat nechci, musel bych dost tlačit výškovkou a kluz by se rozhodně nezlepšil. 
Každopádně jsem si pěkně zalétal jak už dlouho ne, a to mi spravilo náladu. Už aby bylo léto nebo aspoň to jaro!

22.2.2014 - Už ani nevím, k čemu jsou ty páčky na rádiu
Půldruhého měsíce uběhlo od posledního létání. Měl jsem zkouškové období, byl jsem modelářsky neaktivní a když už, raději jsem se probíral poděděnými železničními modely a plánoval stavbu kolejiště. Na Tracy jsem nemákl ani nepamatuju, což je ostuda. Ale přece jen je modelářství koníček, který se dělá pro zábavu, "protože chci", a výsledky modelaření hrubě doplácí na to, když dělám "protože už to chci mít konečně hotové". Ale než abych se do toho nutil, raději jsem to nechal chvilku uležet. Proč tlačit na pilu...
Dnešní polétání mě každopádně nakoplo do další práce. Foukalo od 2 do 5 m/s v nárazech, vzduch byl turbulentní a Stylus byl hříčkou větru. Z toho důvodu jsem většinu letového času (asi 3/4 hodiny na dvě 3S/1500mAh) létal motorově, většinou na půl plynu. Sice se Stylusem žádnou parádu neudělám, ale přesvědčil jsem se, že je to výborný účelový model, který mi poslouží coby "simulátor". I přes ušaté křídlo a nepřítomnost křidélek nemá problém s výkruty, chce to sice velké výchylky směrovky, ale pár výkrutů v řadě s ním udělám, byť ne úplně rovně (ostatně v tom dnešním počasí by to minimálně s tímhle letadlem ani nešlo). Přistání na mokrou trávu jsou lahůdkou, model krásně klouže po břiše, pokud tedy zrovna není vrtule sklopena pod čumák. 
Co se mi ale nepovedlo, bylo poslední přistání. Klasický případ toho, že si řeknete, že už sednete a sbalíte to, anebo prostě vybijete baterku a musíte sedat. Já udělal chybu, že jsem si na přistání nalétl moc daleko a po větru. Cesta zpátky proti větru připomínala chůzi dolů po schodech náhodné výšky. Korunu jsem nasadil předčasným podrovnáním, následovalo klasické vzepnutí, ztráta rychlosti asi v půldruhém metru nad zemí a plochá čenichovka. Motor s vrtulí díkybohu přežil, ale kýlovka je na tom hůř. Podařilo se mi ji nalomit zrovna ve spodní příčce, která spojuje její náběžnou a odtokovou hranu. Naštěstí to ale půjde dobře opravit...pomalu, ale jistě se z toho modelu stává ne účelovka, ale otlučená, mnohokrát opravovaná účelovka :-)

8.3.2014 - První letošní termika
Krásné počasí nás dopoledne vytáhlo na letiště, kde jsme hned po příjezdu zjistili, že jsme doma nechali všechny 4 baterky. Já jsem naštěstí měl jednu ve Stylusovi, protože jsem ještě ráno kontroloval správné zapojení regulátoru.
Model byl na obloze krásně vidět. Za moment jsme si všimli dravce, který točil pár desítek metrů od nás a dost nízko. Zaradoval jsem se, že mám takový spolehlivý indikátor a ještě kousek od sebe. Zakrátko se ale ukázalo, že je mi úplně k ničemu, protože jsem komín neutočil. Opadání bylo na každý pád menší než normálně, ale každá zatáčka byla ztrátová...
Až na tohle to bylo pěkné polétání, ale utvrdil jsem se v tom, že už musím dokončit Tracy. S tou bych si určitě zatermitil více.

6.4.2014 - Jaro je v plném proudu
Po měsíci jsem si konečně zalétal, a to moc příjemně. Už jsem si sice zvykl, že se Stylusem toho moc nenaplachtím, ale i přes to jsem nalétal skoro 40 minut na 1 baterku 3S/1500. Vzduch byl hustý, anebo to plošně nosilo, nevím, každopádně klouzavost byla o poznání větší než obykle. Jaké hezké překvapení, když jsem, potřebnou vzdálenost už v oku, nalétl na první přistání nad čerstvě pokosenou letištní plochu a místou předpokládaného opadání jsem dolétl mnohem dál; těch monumentálních 20 metrů se mi chodit nechtělo (elektra ze mě udělala modeláře-lenocha, to není jako celé odpoledne běhat za gumicukem), a tak jsem opakoval okruh, tentokrát s lepším rozpočtem a posadil jsem Styluse přímo před sebe. Po nízké trávě ještě další 2 metry dojel po břiše. Dal jsem ještě pár startů a vzhledem k tomu, že jsem měl ještě několik dalších baterií, moc jsem kapacitou nešetřil a dopřál si pár kopaných výkrutů na plný plyn. Na letišti jsme byli s taťkou sami, což mi vyhovuje, nemám moc rád, když mi v ose dráhy létají ostatní modeláři s potištěnými bublinovými plackolety. Parádní letový den!

13.4.2014 - Ono to motorové létání má taky něco do sebe
Dopoledne se počasí ještě drželo, tak jsme sjeli na letiště. Skoro nefoukalo a bylo pod mrakem, což bylo dobře, vzhledem k tomu, že jsem neměl sluneční brýle. I tak mě po chvilce létání ve výšce začaly bolet oči, tak jsem pak létal už jen do cca 50m. Nahoře foukalo víc, takže jsem skoro pořád létal pod plynem, s vyjímkou ostrého klesání a finále na přistání. Místy měl sice Stylus co dělat i na plný plyn, aby vystoupal, ale občas se mi protivítr i hodil, když jsem zkoušel stoupavý výkrut (skoro na místě). Udělal jsem i pár překrutů a málem jsem to zapíchl do země, když jsem před jedním výkrutem nepotáhl a Stylus se hrozivě propadl. Ve fázi, kdy byl model na zádech v +- horizontálním letu, mi k zemi zbývalo jen pár metrů, ale díky rychlému přepnutí na velké výchylky jsem to stihl otočit zpátky na břicho. Právě včas, protože na zádech bych toho moc neuletěl, profil křídla to jednoduše neumožňuje. Na první baterku jsem nalétal cca 20 minut a ještě jsem měl rezervu 6%. Na druhou už jen 10 minut, protože se hodně rozfoukalo a pár špricek na plný plyn mi dobu motorového letu dost zkrátilo. Sice mi zbylo ještě 30%, což jsem ještě chtěl využít na pár okruhů, ale nakonec jsem se rozhodl v nejlepším přestat. Foukalo už totiž víc a víc, vzduch byl turbulentní a Stylus se v malých výškách před přistáním jenom nervózně převaloval z křídla na křídlo. Navíc vím, jak to chodí, když si člověk řekne "ještě si jednou hodím a jdu" anebo "ještě jeden start/jednu baterku/apod". Kraksna opravdu není to, co zrovna potřebuju, ani Tracy ještě nemám opravenou.

7.6.2014 - Odpolední termika a hledání motoru v kupce sena
Po téměř dvou měsících jsem si konečně zalétal, a jak! Poprvé se mi podařilo okamžitě po vypnutí motoru navázat rovnou do termiky. Nosilo to přes půl oblohy, takže jsem pár desítek metrů natočil i já, a to nejednou. Většinou nefoukalo, takže to byl opravdový balzám na nervy. Nemusel jsem Styluse ani moc řídit, stačilo mírně přitáhnout a on si to poslušně točil. Ono na tom něco bude, že nejlíp ta éra létají, když se jim nekecá do řízení. Sice nejsem tak daleko a nemám ani tak dobře seřízený model, abych létal termiku s rukama za hlavou, ale i tak je to u mě pokrok. Pak jsem ale ztratil stoupák a potom, co jsem v patnácti metrech zjistil, že to nahoru bez motoru už nedostanu, jsem tam vrazil plný plyn a to byla chyba. Stylus sice vyrazil k nebi, ale vzápětí motor s vrtulí vypochodoval z trupu i s přepážkou. Model jsem dotáhnul na zem v pohodě, bez dalších škod, ale motor jsem už neviděl, přestože jsme s taťkou pročesávali vysokou trávu aspoň hodinu. No co, aspoň mě to donutí doklepnout Tracy... 

26.6.2014 - Nostalgie s A3 na gumicuku
V dnešním podvečerním povětří jsme s taťkou lehce prolétli model kategorie A3 s dodělaným RC ovládáním VOP a SOP. Jedná se o Tima z produkce Hacker Model a dostal se k nám hotový v kostře, takže jej taťka pouze potáhl a osadil jako oddechovku. Model jsme dnes doseřídili a několikrát vytáhli na gumicuku složeném z gumy 4x1 a vlasce 0,7mm. Vzhledem k nárazovému větru bylo nutné let značně přizpůsobit aktálnímu proudění vzduchu a cca 170 gramový model nebyl vzhledem k malým ovládacím plochám zrovna dvakrát dobře řiditelný, ale i tak jsme si dobře polétali.  Plánujeme ho v budoucnu vlekat za EPP modelem Pitts Special o rozpětí cca 750mm. 

13.7.2014 - Aerovlek
Došlo na plánovaný aerovlek A3 za Pittsem. Jako vlečné lano jsme použili vlasec 0,7mm uvázaný za vzpěry v centroplánu Pittse. A3 má v čumáku zalepen špendlík, za který jsme kroužek zahákli. Valného výsledku jsme zatím nedosáhli, pravděpodobně pro příliš vysokou rychlost vlečné. Start proběhl v pořádku, ale potom začala A3 zběsile kmitat ze strany na stranu a prakticky se nedala řídit - naštěstí se v několika vteřinách odpoutala tak v 10m a přistání už bylo v klidu. Při druhém pokusu udělala ušatá A3 dokonce výkrut a pak se ještě otočila na záda, nebylo snadné ji otočit do normálu, ale vyháknutí a přistání už bylo bez problému. Ale nevzdáváme to a příště, za bezvětří, plánujeme vlekat zase, a to na nejnižší možné rychlosti. Přece jen Pitts zvládá v pohodě, byť trochu natažen, létat na "cestovní" rychlosti oné A3...

20.7.2014 - Zákluz zrekonstruované Tracy-E
Ač jsem ještě neměl dobarvený trup, Tracyna už letuschopná byla, tak jsme sjeli na letiště ji provětrat. Provedli jsme zkoušku dosahu na zemi (jistota je jistota), ale kvůli tomu, že foukalo cca 6m/s a v nárazech i kolem deseti, jsem se nahoru neodvážil, model by byl hříčkou větru, bez křidélek by byl obtížně řiditelný a let by byl jen zoufalou snahou o udržení modelu v jakémž takémž letu, tedy žádná radost. A riskovat to s nezalétaným modelem by byla absolutní hovadina. Ovšem zaklouzat jsem to chtěl, a tak mi to taťka několikrát hodil proti větru. Model klouzal moc hezky, akorát možná za bezvětří posunu těžiště dozadu, aby byla Tracyna citlivější na termiku a abych kluz co možná nejvíc prodloužil. S takovým hodným autobusem se toho nebojím. Akumulátor 3S 2200mAh model v pohodě vyváží, a to je mezi ním a motorem ještě asi šesticentimetrová mezera, s těžištěm tedy můžu hýbat dle libosti. Výchylky směrovky snížím o polovinu, u výškovky bude stačit ubrat čtvrtinu. Bohužel se na letišti koná o víkendu festival, takže mám teď s létáním utrum. Upřímně doufám, že mi nová Tracy vydrží pár roků a ne pár startů. Držte mi palce!

12.8.2014 - Zálet Tracyny
Dnes navečer jsme spontánně zajeli na letiště, po tom, co se zlepšilo počasí. Bylo po dešti, kolem 20°C a skoro nefoukalo, u země snad bezvětří a nahoře kolem 3 až 4m/s. Zkoušeli jsme opět dosah na zemi po problémech s přijímačem. Hitec HFD06MT vypadal v pořádku, ale na asi 100m už kmitala směrovka. Tak šel pryč a místo něho jsem použil opět HFS-06MT, ale jiný kus než původní. Ten už byl relativně v pořádku. Přesto jsem raději létal jen asi do 50m a udělal několik katolických koleček a osmiček. Vzduch moc nenesl, ale i tak jsem docela dost naklouzal a Tracy jen tak nesedla. Na přistání jsem musel nalétávat několikrát, nemaje v oku potřebnou vzdálenost - přece jen má o dost větší klouzavost než stařeček Stylus. Jsem rád, že jsem předělával i podvozek - hlavní kolo je asi z 80% venku a na ocas pod výškovku jsem ještě lípnul malé ostruhové kolečko. Díky tomu bylo závěrečné přistání asi nejhezčí, co jsem kdy pilotoval - měkoučké jak do peřin a dojezd dobrých 5m bez směrového vychýlení. Musím ještě nastavit Failsafe (představa ulétnutí na plný plyn směrem na Holíč není vůbec lákavá), pro jistotu vyměnit regulátor a můžu konečně plnohodnotně lítat!

17.8.2014 - Výroční termika s dravci
Vůbec by mě nenapadlo, že si dnes zalítám, a navíc tak dobře! Poslední dva dny se počasí mění s každou půlhodinou a zejména včera pršelo nejméně osmkrát. Dnes to vypadalo ponuře, ještě po obědě bylo zataženo a foukalo kolem 5m/s, ale kolem čtvrté hodiny se vyjasnilo, oteplilo a vzduch se postupně úplně uklidnil. Kolem páté jsme vyrazil s přítelkyní na letiště a v půl šesté jsem už startoval. Zpočátku jsem nezaregistroval žádné známky termiky a normálně jsem doklouzal dolů a cvičně jsem si nalétl na přistání. Metr vysoko jsem přidal plyn a znova jsem nastoupal. Všimli jsme si dvou dravců, kteří šroubovali nahoru zhruba nad dráhou (pro "velká" letadla), nedaleko od místa, kde jsem vypnul motor. Doklouzal jsem pod +- pod ně a levou zatáčkou s uchem vodorovně jsem navázal přímo do termiky. Stačily asi 3 zatáčky o 360° a byl jsem podstatně výš. Oblast stoupání jsem potom opustil a klouzal dolů. Nechtěl jsem riskovat, že se dostanu příliš daleko - model jsem sice viděl výborně a neztrácel jsem ani pojem o jeho poloze, ale po poslední zkoušce dosahu jsem ještě nechtěl letět příliš vysoko. Při zkoušce dosahu na zemi mi trochu kmitala směrovka, když jsem autem poodjel dál po letišti, cca 250-400m (odhad mám mizerný). Failsafe jsem, QPCM přijímač nemaje, nastavit nemohl. 
Dále jsem prolétl několik klesáků, které dost splachovaly - termika musela být všude okolo, také jsem několikrát zavadil křídlem o stoupák a málem mě to převrátilo na záda. Před posledním přistáním jsem poletoval v nějakých 7-10m vysoko, kousek před sebou a stačilo to v pohodě na tři kolečka o průměru cca 40m. Rozpočet na přistání mi nevyšel, Tracyna odplavala dál, než jsem předpokládal. Dojezd se moc nekonal, ale to je jedno - lítání bylo parádní! Je to rok, co jsem dokončil a zalétl původní Tracy-E. Tenkrát jsem prahnul po podvečerním plachtění v oleji, kterého jsem se s ní dočkal vlastně až za rok, protože za její jepičí život porád foukalo. To by mě tehdy ve snu nenapadlo...

23.8.2014 - Pilotem "dospělého" Twin Astiru !!
Dnešní výlet na letiště skončil naprosto neočekávaně. S Tracy na zadním sedadle jsme při odbočování na příjezdovou cestu viděli sedat Twin Astira, kterého aeroklub používá pro výcvik nových pilotů. Po příjezdu k modelářské dráze jsem šel připnout kolík na tabuli s kanály, když vtom jsme uslyšeli svist kompozitových křídel - to startoval Twin Astir na navijáku k dalšímu okruhu. Napadlo nás, že bychom se mohli jít zeptat na věž, jestli bych si mohl zaplatit jeden dva skoky s instruktorem. K mému velkému údivu to bylo úplně v pohodě a za minutu jsme už kráčeli k dráze a čekali na větroň. Ten ještě udělal několik okruhů s žačkou a potom jsem přišel na řadu já. Navlékl jsem se do padáku, nasoukal se do čumáku Twin Astira a za dvě minuty už to s érem škublo a s fenomenálním zrychlením se na pár metrech odlepilo od dráhy. Až tak ostrý odpich jsem tedy nečekal, měl jsem pocit, že žaludek mi nějak nestačí a je pár metrů za mnou. Při stoupání 12m/s jsme za chvilku byli asi 240m vysoko, odepli jsme se od lana (záporné přetížení na vrcholu o sobě dalo výrazně vědět) a s potlačeným větroněm začal instruktor opisovat 360°zatáčku. Sledoval jsem vario, ale nad nulu se nepohlo. Instruktor tedy srovnal éro a pak mi (překvapení č.2) předal řízení. Nejdřív jsem udržoval rychlost v mírně klesavém letu a letěl proti větru. Po chvíli jsem opatrně naklonil Astira na křidélkách, bázlivě vyšlápl směrovku a otočil větroň do letu podél dráhy - po druhé zatáčce levého okruhu. Neuvědomil jsem si snos vlivem bočního větru, a tak nás to sneslo nad dráhu. Potom už jsem vylučoval snos kurzovou metodou. Mírnou zatáčkou doprava jsem navedl jsem letoun od dráhy, abych si nalétl do třetí zatáčky. Bylo toho na mě trochu moc, sledovat vario, kontrolovat rychlost a ještě se dívat, v jaké jsem poloze vůči dráze. Nad Holíčem jsem naklonil Astira trochu víc, abych nepřelétl a dostal se do osy dráhy. Nalétl jsem na přistání a to už instruktor přebral řízení a posadil hladce éro na trávu. Letoun doroloval až na místo startu, kde už bylo připravené lano.
Druhý start byl prudší, dosáhli jsme výšky 300m a tentokrát jsme byli, co se týče termiky, úspěšnější. V místě odepnutí jsme kroužili doleva a vítr nás postupně snášel k řece Moravě. Vário chvílemi povyskočilo, ale ve výsledku nás termika výš nevynesla, pouze kompenzovala naše opadání. Sice jsme se placatili na okraji, ale co, prodloužil se tím let aspoň o 2 minuty a navíc kousek nad námi kroužili ptáci. Nádherný pocit! Po srovnání letadla do horizontu jsem upět převzal řízení já. Nalétl jsem na okruh stejným způsobem jako předtím. Udržoval jsem rychlost 100km/h, jak mi bylo nakázáno, nejspíš je to rychlost maximální klouzavosti. Při 3. a 4. zatáčce jsem si dával větší pozor, minule jsem tam navalil moc nohy a nutil éro do výkluzu. Nebylo sice moc příjemné v těch pár metrech zatáčet na takovém náklonu, ale tentokrát jsem měl kuličku pěkně mezi ryskami, kde má být. Přistání bylo hladké jako minule. Litoval jsem jenom, že jsme se nedostali do jádra termiky a jenom se motali na hranici klesáku.
Jedno je jisté. Teď, když jsem si zkusil řídit větroň, se svého snu už určitě nevzdám a půjdu si za létáním stůj co stůj. Zatím jsem nalétal asi 12 minut, tak ještě pár tisíc hodin a budu spokojený...:)

Radost po přistání.